V našem současném pokrokovém a civilizovaném světě bereme člověka jako něco odlišného od přírody. Ostatně má toto základ v křesťanství a humanismu, důležitých formujících myšlenkových směrech vědy a (západní) filozofie.
Ale jsme opravdu tak speciální? Podle křesťanství samozřejmě, přece nás stvořil Bůh specificky jako pány všech zvířat a narozdíl od nich máme duši (to ale záleží na denominaci).
Podle humanismu jsme zase speciální svým intelektem a jedinečností, ale dá se to doopravdy říct o každém z nás? A opravdu intelekt zvířata postrádají?
Když se na to podíváme materialisticky, tak jsme vlastně zvířata, která jenom měla štěstí — prostě jsme se dobře vyvinuli. Možná se snažíme to maskovat hezkým oblečením, kravatou a voňavkou, ale uvnitř jsme ze základu stejní jako před sto tisíci lety. Náš svět točící se kolem peněz je jen odraz džungle, každý za sebe platí pořád, jen nehoníme banány, ale auta a domy. A pokud nic nehoníme, a dokonce i myslíme na ostatní, tak je to taky jen kvůli vnitřnímu zvířeti, jenom se jedná o jinou strategii přežití.
A náboženství? Taky jenom další strategie. Strategie občas dávající nám vůli jít dál, jindy strategie utlačující jednu skupinu pro blahobyt druhé, potlačující jakoukoliv jinakost.
Jsme zkrátka jenom zvířata a čím dříve si to uvědomíme, tím dřív můžeme přestat uplatňovat naší současnou selhávající strategii přežití, založenou na sobectví, a začít žít podle nové strategie založené na rovnosti jak lidí, tak zvířat a rostlin.