Mají včely společný jazyk? Dokáží se snad ty naše malé pilné kamarádky nějakým způsobem dorozumívat? Říct si třeba ,,ahoj”? Odpověď zní ano.
Již pradávné kmeny včel používaly nevšední způsob komunikace, tanec. Pročpak ale zrovna tanec? Proč si včely nemohly zavést například ,,včelštinu”? Nebo takovou ,,bzučštinu”? Věci se mají tak. Když se včelí komunikace začínala vyvíjet, včely se chtěly nějakým živočichem inspirovat. A kým jiným by se inspirovaly než-li bystrými lidmi? Před pár staletími se tedy náčelník jednoho z prvních kmenů včel rozhodl, že vyšle špehy, kteří měli za úkol lidskou komunikaci bedlivě pozorovat a studovat. Včely po nějaké době zjistily, že lidé svou řeč, svůj dar, díky kterému se mohou dorozumívat, zneužívají k různým nehezkým věcem. Lidé skrze svá ústa lžou, navzájem se podvádějí, zbytečně si nadávají. No a jelikož jsou včelky dobráci od kosti, žádné nepokoje si dovolit nemohly. A tak včelí špehové odkoukali od lidí schopnost emočního vyjádření, která ještě nikomu nikdy neublížila.
Tanec jako komunikaci využívají včely dodnes. Tanec mají smuteční, oslavný, ba dokonce i výhružný. Tento způsob dorozumívání úspěšně splňuje svůj účel. Žádná včela ještě nikdy jinou neurazila, včely si nelžou, ani neví, co to znamená pomlouvání za zády. Včely jsou v tomto ohledu mnohem šťastnější než my lidé. Nic na světě totiž nebolí více než slova.