Absolventů gymnázia jsme se zeptali na tři otázky:
1. Jaký přínos pro Vás mělo studium na naší škole?
2. Jaká byla cesta k Vašemu zaměstnání? Pracujete v oboru, který jste vystudovali?
3. Čím Vás naplňuje Vaše zaměstnání? Doporučili byste ho našim studentům?
Zde jsou jejich odpovědi
Monika Žídková
1. Řekla bych, že velký, aniž bych o tom tehdy věděla. Studium na gymnáziu podle mě nedává jen všeobecné vzdělání, ale výrazně mě, v řekněme problematickém období dospívání, formovala jako člověka. Nevím, jestli jsem tehdy věděla stoprocentně, kým jsem a co bych chtěla v životě dělat, ale rozhodně mi prostředí plné (převážně) intelektuálního humoru, veselých a chytrých lidí ukazovalo, kým bych se stát nechtěla. Moc ráda na to období vzpomínám.
2. Vlastně pracuji, ale kromě toho ještě učím jógu. Chtěla jsem se živit novinařinou, milovala jsem češtinu – obzvlášť literaturu a sloh, a taky jsem obojí vystudovala. Vyzkoušela jsem si práci šéfredaktorky pro Ostravskou univerzitu a nyní se chystám kromě jógy učit ještě češtinu. K zásadnímu zlomu tudíž nedošlo, pořád chci psát, jen to už není jediná věc, kterou bych v životě chtěla dělat, nyní spíše učím. Je mi zpětně trochu líto, jak moc se v době našeho studia nedoceňovalo pedagogické vzdělání. Nikdo nám nikdy neřekl, že být učitelem není pouze pro ty, kteří se nikam jinam nedostanou, ale že je to opravdové poslání, jako každé jiné. Ušetřila bych si pár let dalšího studia. Ale všechno je, jak má být, a za studium na filozofické fakultě jsem vděčná.
3. Co se psaní týče, naplňuje mě možnost potkávat se s velmi inspirativními lidmi, je to taková potrava pro duši, o kreativitě nemluvě. Na učení mě zase baví práce s dětmi, případně dospělými lidmi, legrace s tím spojená a hlavně to, že zase můžu já obohatit ostatní, pokud zrovna mám čím.
Damian Gorný
1. Škola jako instituce by nám měla dát do života potřebné znalosti a zkušenosti, abychom
byli schopni zajistit sebe a svou budoucí rodinu. Základní školy můžeme pominout, ty máme všichni stejné, ale po
9. třídě se každý z nás vydává svou cestou. Škola typu truhlář musí svému studentovi předat do života
zkušenosti práce se dřevem, naučit ho různé technologie a metody zpracování dřeva, aby později
dělal stoly židle a vydělal si tak peníze, tak co musí předat gymnázium? Někdo by odpověděl hlubší vědomosti a
znalosti v širokém spektru oborů, protože z gymnázia půjdou studenti studovat dále a rozvíjet například vědu
nebo dělat psychicky náročnou práci. Jsou mnozí, kteří nevědí, co chtějí v životě dělat, a tak jdou na
gymnázium, nebo jim okolí říká, že jsou chytří a měli by jít na vysokou školu, aby toho v životě dokázali co
nejvíce.
Odpověď na otázku, co má předat gymnázium, je
však logické uvažování a píle, tedy schopnost naučit se velké množství informací a zapamatovat si je.
Mnohým je jasné, že z těchto vědomostí aktivně v dospělém životě nepoužijeme ani 30 %, ale cesta je
důležitější než cíl. Pokud se zamyslím nad sebou, tak mi píli gymnázium nedokázalo předat. Jsem "kulišák", který
rád jde jednodušší cestou a hledá možnosti, jak věci udělat s co nejmenší energií. I když to zrovna u mě
neklaplo, jsem rád, že jsem na gymnáziu byl, protože mi to dalo hezký čas a na chvíle, které jsem
na gymnáziu prožil, rád vzpomínám. Navíc nikdy nelituji žádného rozhodnutí.
2. Cesta k mému zaměstnání (Quality Assurance Automation Engineer) byla
dlouhá. Při studiu VŠCHT jsem pracoval brigádně ve Starbucks, kde jsem nakonec i začal pracovat a byl zde 5 let.
Z baristy až po vlastníka kavárny jsem se vypracoval poměrně rychle a měl jsem fajn práci a plat. Jak šel čas,
byla práce více stresující, vrchní management více tlačil na výsledky a z hezké práce byl stres a nechuť.
Řekl jsem si konec a dal si 2 měsíce prázdnin a přemýšlel nad tím, co budu v životě dělat. Této zkušenosti vůbec
nelituji, musel jsem se naučit mnohé. Jako člověk zaměřený na logické uvažování jsem byl
naopak hodně vystaven komunikaci, práci s lidmi a hlavně jsem musel pracovat na
rozvoji emoční inteligence. Za těch 5 let u Starbucks jsem ušel kus cesty, co se týče takzvaných
soft skills.
Během svých dvouměsíčních prázdnin
jsem získal práci v jednom "už ne takovém" start-upu. Společnost se jmenuje Applifting a jsem tady už
skoro 2 roky a je mi fajn. Vůbec to sice není můj obor, ale počítače mě vždy bavily, tak proč ne! Kdo mohl
tušit, že na pohovoru využiju znalostí, které jsem se naučil sám jako 15letý kluk? Když jsem si v 9. třídě
základní školy za výhru v chemické olympiádě koupil knihu "Webové stránky s pomocí XHMTL a CSS", netušil jsem,
že mi to za dalších 12 let pomůže. I když jsem nestudoval IT, tak jsem se vždy o obor zajímal a sám se něco málo
naučil. IT je obor, který není nutno vystudovat, i když to doporučuji. V IT vše najdete na internetu –
spoustu kurzů, knih a článků, které jsou navíc zdarma! Chce to jen chtít se učit něco
nového.
3. Práce mě naplňuje tím, že se pořád učím něco nového a nemám pocit, že bych stál na
místě. V Appliftingu mám volnost a možnost si práci udělat tak, jak potřebuju já. Něco málo o nás a
proč se mi tak dobře pracuje – Applifting se řadí mezi tyrkysové společnosti (Tyrkysová
organizace je specifický model vedení společnosti, poprvé pojmenovaný
Fredericem Laloux, pozn. red.). Můžeme pracovat, kdy chceme, kolik chceme a kde chceme, to, co je
důležité, je, že práce musí být udělaná. Nemáme nesoulad v platech, protože platy máme otevřené mezi sebou
a vidíme, kdo kolik bere. Ukazuje nám to, že když budu tak dobrý jako druzí v mojí technologii, tak budu mít
stejně peněz, a navíc odpadá to, že by
ženy braly méně než muži. Nemáme vedení ani management. Každý půlrok si volíme 2 členy do rady starších, která
je celkem 6členná a volí se z celé společnosti. Ti rozhodují o hlavních věcech ohledně byznysu. Zvolený
člen má mandát na 1,5 roku a volíme systémem Single Transferable Vote (více se můžete
dozvědět v tomto videu). Každopádně doporučit studium nelze, protože každý vnímáme různé věci jinak a neměli
bychom se rozhodovat podle doporučení, ale podle sebe.