- Jak moc je pro vás důležitý respekt mezi žákem a učitelem?
Pokud mohu, spíše budu používat termín úcta. Respekt pro mě zní příliš autoritativně. Úcta jak ke kolegům, vedení, uklízečkám, ale i k vám studentům, je pro mne jedním ze základních kamenů vzájemné spolupráce. Protože o to tu jde, že? O spolupráci 🙂. Upřímně, jsme různé osobnosti, máme rozdílné názory, pohledy na svět, na školství, ale přesto všechno si můžeme projevovat úctu a díky tomu spolupracovat.
Bohužel myslím si, že ještě dost převládá stereotyp, že úctu především musí prokazovat student učiteli. Věřím, že by to mělo být vzájemné. Nicméně, musím přiznat, že se to stále učím. Např. já někdy do hodiny přijdu pozdě, protože řeším různé věci. Mne za to nikdo nehubuje, nemusím se nikomu obhajovat. Ale když někdo z vás studentů přijde pozdě, tak jsem to byl kolikrát já, kdo vás pokáral. Učím se 🙂. Samozřejmě, vše má své hranice. Lze toho i zneužít v obou extrémech.
Pro mě úcta k vám je snaha vytvořit férovou hru. Obě strany znají pravidla hry a společně se snažíme ta pravidla dodržovat. A když je jedna strana poruší, omluvíme se. A hra pokračuje 🙂.
2. Jakou nejšílenější věc jste kdy udělal?
Letěl jsem z Katowic na Island, ale kvůli zácpě v dopravě jsem na letiště dorazil až půl hodiny před samotným odletem. Letadlo jsem nakonec stihnul, ale během té půl hodiny stresu jsem zestárl alespoň o 15 let 🙂. Upřímně, cítil jsem se trochu jako Tom Cruise v Mission Impossible v téhle scéně. But finally, I caught the flight!
3. Který globální problém byste vyřešil jako první, kdybyste vládnul světu?
Chtěl bych, aby politici obecně dělali svoji práci zadarmo nebo za minimální mzdu dané země. Hodně silné a určitě nereálné. Ale ve společnosti by se pročistily motivy, s kterými lidé vstupují do politiky. A hlavně by v politice byli jenom lidé, kteří nadřazují blaho druhých, státu, nad svým. A tohle chce velké sebeuvědomění. Bylo by to velké síto, ano. Zároveň bychom ušetřili hodně peněz řešením korupce, skandálů a jedné z největších lidských neřestí, hamižnosti. Možná bychom vlastně neměli co řešit 🙂. Myslím, že by se rovněž brutálním způsobem zlepšilo vnímání profese politika.
4. Když jste byl dítě, jakou pohádku jste měl nejradši?
Asi Broučky 🙂.
A pořád je mám rád… 🙂.
A pořád jsem dítě…🙂.
5. Kterou první věc byste zachránil ze svého kabinetu, kdyby hořela škola?
Papuče, které jsem od vás dostal. Papuče, které se stydím nosit. Papuče, které jsou dokladem mé vlastní ješitnosti. Papuče, které jsou vzpomínkou na to, co jsme spolu zažili 🙂.
6. Akceptujete ananas na pizze?
Hawai pizza je dobrá volba. Kombinace dvou světů, které se doplňují a nevylučují. Tedy, akceptuji. Ale když si mohu vybrat, preferuji něco silnějšího, pikantnějšího.
7. Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základce?
Asi bych teď měl říct, že to byl dějepis nebo španělština. Nikoliv. Byl to tělocvik. Když nám učitel hodil balón a my jsme se mohli celou hodinu honit za tou kulatou věcí. A když holky necvičily a dívaly se na nás, to byl teprve adrenalin 🙂.
8. Jste dochvilný? Jestliže ano, vadí vám nedochvilní?
Rád chodím na sraz s předstihem. Pomáhá mi to eliminovat stres. Někde jsem četl, že když přijdeme na schůzku pozdě, dáváme tím najevo druhé straně, že my jsme důležitější. A to je samozřejmě špatně. Na druhou stranu, ne vždy to lze dodržet. Jsme jenom lidé 🙂.
9. Necháváte opravování testů na poslední chvíli?
Myslím, že ne. Občas se stane, že testy dlužím studentům i 14 dní. Ale to je spíše zřídka. Chci to mít z krku, samotného mě testy nebaví opravovat 🙂. Je to nuda. Hlavně, jak jsou všichni naučení a 30x čtu to samé 🙂. Nejlépe 30x stejný zápis ze sešitu toho jednoho spolehlivého člověka ve třídě… 🙂.
10. Litujete někdy, že jste se stal učitelem?
Na tuhle otázku se mě zeptejte za 30 let 🙂. Vůbec teď nedokážu hodnotit. Učím se za pochodu. A v tuto chvíli, upřímně, mne to naplňuje. Každý den přinese něco jiného, problémy, starosti, srandovní situace, situace, kvůli kterým klepu na paní ředitelku, protože prostě nevím.
Jestli mne něco mrzí, tak to, že univerzita mě na moc věcí z reálné každodennosti učitele nepřipravila, a to jsem vystudoval přímo obor učitelství pro střední školy. Lituji toho, že jsem se musel učit spoustu věcí z oblasti jazykovědy a z oblasti historiografie, které spíše byly vhodné pro budoucí studenty doktorandských oborů, budoucí akademiky, historiky a jazykovědce. Kdyby mi někdo místo syntaxe španělské věty vysvětlil, jak vytvořit v bakaláři zasedací pořádek, nemusel bych kvůli toho sedět do pěti v práci; bylo by to pro mou profesi mnohem užitečnější.
Na druhou stranu, nelituji toho, že jsem tím martyriem prošel, protože když člověk prochází něčím těžkým, tak si alespoň uvědomí, jestli danou věc chce, nebo ne. Tohle je asi hlavní věc, co mi univerzitní studium dalo, ujasnit si, co chci, a nehledě na okolnosti, jít si za tím 🙂. Dnes mohu dělat to, co mne baví, naplňuje. A to bych přál i vám, abyste si mohli najít profesi, nehledě na to, co vám diktuje společnost, rodina. Profesi, kvůli které si rádi natáhnete budík. Profesi, kde udělat něco navíc nebude problém 🙂.