Jak jste se dostala k práci školního psychologa?
Už od dětství jsem si moc přála být učitelka. Vystudovala jsem několik vysokých škol se zaměřením na práci s lidmi, zejména dětmi, včetně mého vysněného učitelství. Ačkoli jsem se naučila ledacos o společenských i tělovýchovných vědách, speciální pedagogice, sociální práci i sociální patologii, pořád jsem měla pocit, že mi chybí to nejdůležitější: znalosti a dovednosti pro práci s člověkem: s jeho myslí, v jeho sociálních vztazích. Tak jsem vystudovala ještě psychologii. Pod vlivem úžasných informací a odborníků, se kterými jsem se setkala, jsem začala psychologii vyučovat v rámci semináře. Během nich jsem se díky tématům mnoho dověděla také o studentech samotných. A to už byl jen krok k tomu stát se školní psycholožkou.
Co taková práce obnáší?
Ptáte se na to, co k takové práci potřebuji nebo co je jejím obsahem?
Obsah je jednodušší, tak tím začnu: školní psycholog poskytuje odborného poradenství a podporu žákům, rodičům a pedagogů v situaci, ve které tuto podporu potřebují.
To znamená, když např. žák cítí, že by se mu hodil nezaujatý pohled někoho trochu cizího, vyhledá mě a domluvíme si individuální schůzku. Na té společně hledáme tu nejoptimálnější variantu z dalších možných cest. Pracuji také s celými třídami, ve kterých je mým nezastupitelným parťákem třídní učitel. Je nesmírně důležité ujasnit si, co je zadání mého vstupu do třídy. Podle toho nabízím nejvhodnější aktivity.
Práce školního psychologa se skládá z tzv. přímé práce s žákem, rodičem, pedagogem či třídou, ale také z přípravy na daná setkání a z reflexí po nich. Existuje nepřeberné množství přístupů a metod. Záleží na tom, kolik jich psycholog zná a jak dovedně je umí používat, aby byly žákovi aj. ke prospěchu.
Čímž se dostáváme k tomu, co ke své práci nezbytně potřebuji: odborné znalosti, tím pádem neustálou ochotu se vzdělávat, orientovat se v síti sociálních služeb, pokoru, trpělivost a “pevnosti”, o které se sama mohu opřít. Tedy kvalitní mezilidské vztahy a zdroje, které mi přinášejí energii a víru v naději.
Kterým koníčkům se ráda věnujete mimo školu?
Baví mě, když se hýbe moje tělo, ať už ve vodě, na vodě, na horách, v lesích nebo v cizích zemích, ráda se dívám na krásné a inspirativní věci, občas i ráda čtu krásnou literaturu a hraji deskové hry, které netrvají hodiny. Ráda se směji a ráda něco tvořím. Baví mě to o to více, když se mí důležití lidé ke mně přidávají.
Co si představíte, když řeknu zvíře v nás?
Jako první mě napadla divokost, rozhodnost, vytrvalost. A taky hodně otázek k tomu, jak tyhle vlastnosti zkrotit a ovládnout pro efektivní fungování v sociálních vztazích. Temperament versus charakter. Instinkty versus morálka. A to už jsme u Freuda, čímž lákám čtenáře ke studiu psychologie.
Myslíte si, že máme v sobě určité vlastnosti podobné zvířatům? Jaké?
Beze sporu – stačí si přečíst pár bajek a máme jasno. Odmala slýcháme, že jsme chytří jako lišky, silní jako lvi nebo věrní jako psi. Máme v sobě možná všechny, jen záleží na tom, jak jim naše nervová soustava dovolí projevit se. Co máme se zvířaty společné určitě, jsou základní emoce. Strach, hněv, údiv, odpor, smutek a radost. Ačkoli nám občas ztěžují život, bez nich by to bylo mnohem nebezpečnější.
Jaké zvíře vás nejlépe symbolizuje?
Kočka – se všemi jejími vlastnostmi. Taková ta vesnická, která si dělá, co chce: má své místo v chalupě, občas se přitulí a často není doma.