Jako sníh bílá tvá nevinnost,
jako studánky modré moře.
Ach ty oči, všech ctností největší cnost!
Co zet za nimi může?
Je tam tma?
Navštěvuje tě tam někdo?
Mám tě rád, ale to je jedno.
Sním, tmou tmoucí, běda mi.
Uvidím je ještě někdy?
Sálají ten samý klid,
žár, jejž neuměl jsi nikdy skrýt?
Ne.
Jen stud a touha snoubí se v šeru
a jejich otrok klesl k ledu.
Pravda? Ta je v nedohlednu.
Sním o podobenství lásky.
Tma? Ta nedělá mi vrásky.
Má duše klidu nedá mi,
a tak sním, tmou tmoucí, běda mi.