Na otázky nám odpověděl i pan profesor Pěgřimek, se kterým bychom se tímto rádi rozloučili a moc mu poděkovali za působení na naší škole. Přejeme Vám hodně štěstí a sportovního zdaru ve Švýcarsku!
1. Jaká je Vaše oblíbená část v souladu s prací s dětmi a mladistvými?
Má oblíbená část v oblasti práce s dětmi a mladistvými je určitě samotná komunikace. Zastávám filozofii, kdy se učitel neprofiluje do role dirigenta a diktátora, který má na základě svého působení utvářet “roboty” dle obrazu svého. Učitel by měl respektovat identitu každého žáka, vytyčit mu mantinely a v jejich rozmezí podnítit žákův seberozvoj a samostatnost v rozhodování. Učivo vnímám jen jako prostředek, díky němuž může žák najít své jáství. Pokud se tohle vlivem vzájemného působení objeví, je to jako vyhrát jackpot. Zároveň je mou oblíbenou částí učení se od samotných žáků.
2. Jakým způsobem jste si dokázal vybudovat respekt, přestože mezi Vámi a studenty není až tak velký věkový rozdíl?
Nejsem si úplně jist, jestli jsem si respekt vybudoval, a je navíc potřeba rozlišovat respekt a strach z někoho, což jsou dvě rozdílné věci. Pokud však člověk ukáže své kvality, otevřený přístup a kapku lidskosti, respektovaný bude vždy a nemusí to nutně znamenat, že když vstoupí do místnosti, budou mu lidé salutovat v pozoru. Ještě se mám hodně co učit.
3. Na co jste ve svém životě pyšný a kterého svého životního cíle jste dosáhl?
Jsem pyšný na to, jak mě rodiče vychovali a jakou životní cestu jsem zvolil. Jsem rád, že jsem nepodlehl tlaku okolí a vydal se cestou “Dělej, co tě baví”, protože pokud člověk investuje čas do něčeho, co ho naplňuje, vždy se mu to vrátí a může se stát světovým v čemkoliv a nezáleží na tom, jestli je právník, politik nebo pekař.
4. Myslíte si, že studenti naší školy jsou fyzicky zdatní?
Tahle otázka je velice individuální, ale jako průměr fyzicky zdatní nejsou. Tento problém se netýká jen naší školy ale národa obecně. Nikdo nechceme, aby každý student byl vrcholový sportovec, ale je třeba si uvědomit, že absence pohybu výrazně prohlubuje civilizační choroby, které samozřejmě souvisí s psychikou jedinců, a ta má vliv na tzv. “well being” člověka. Výrazně ubylo přirozeného pohybu. Děti nechodí na dvorky, nelozí po stromech, neskáčou, neházejí, poté přijdou ze základní školy na střední a my jsme v údivu, že někdo neumí pořádně ani chodit, natož běhat. Pokud máme jako národ progresivně růst, potřebujeme duševně i fyzicky zdravou populaci. Bohužel čísla nás přesvědčují o opaku a spousta studií dokazují dokazuje, že pohyb má na to velký vliv.
5. Co Vás vedlo k učení, plánujete u učení zůstat nadále?
K učení mě paradoxně přivedl florbal, kdy jsem ve svých 17 letech začal s trénováním mládeže. Při práci s dětmi ve sportovním prostředí jsem si uvědomil, že mě to naplňuje, a tím si utvořil jasný směr. Nyní však už mohu říct, že ze školství na nějaký čas mizím. Přijal jsem trenérskou nabídku ve Švýcarském klubu UHC Alligator Malans a chystám se sbírat pracovní a sportovní zkušenosti ve velice profesionálním prostředí. Uvidíme, na jak dlouho to bude a co do budoucna život přinese.