Karel stojí v pusté zemi a před sebou vidí jen slonovinové věže zakousnuté do země jako nemocniční hadičky do mrtvého těla, z kterého by se dalo vysát ještě pár kapek krve. V ruce svírá naostřený klacek – zbraň spravedlnosti starého lidu, zbraň jejich pomsty za zničené zelené háje.
Karel přijde k jedné z věží. Pokud chce vykonat, co má být vykonáno, musí vylézt nahoru. Přístup je ale znemožněn, jelikož je věž postavena na své špičce – začíná na tenkém vrcholu a postupně, čím výš je, tloustne a kýve se z jedné strany na druhou, ale nepadá, je podporována plány své vlastní stavby.
Karel začne šplhat. Zachytí se za škvíry mezi cihlami a podpůrnou konstrukci z modrých papírů a přitáhne se. Nohy dá do další mezery, pak přehmátne jednu ruku výše. Podívá se do plánů, ale nedokáže je přečíst.
Je na nich neznámým písmem popsán schématický plán věže, který ale vypadá úplně jinak než věž samotná. Na tom, který zrovna čte, je ve věži nakreslena velká kruhová díra, z jejichž okrajů vybíhají menší půlkruhy, z kterých vybíhají ještě menší půlkruhy, které už ani nedokáže spočítat.
Karel raději přehmátne nohy do výše položené škvíry a leze dál. Po chvíli lezení zaslechne meluzínu, načež se věž zatřese, jako kdyby ji někdo zespoda držel a mával jí zleva doprava. Dole ale nikdo nestojí.
Karel spadne, ale naštěstí ho zachytí vrstva plánů naskládaných kousek pod ním. Čekal by, že se pod jeho tíhou celá platforma zřítí, ale namísto toho se ani nezachvěje.
Karel se podívá nahoru. Vidí, že věž chvíli tloustne, až do šířky, kterou by měla mít u země. Zbytek zakrývají mraky.
Karel leze dál.
Po delší době a pár dalších otřesech se dostane až k mrakům. Po vstupu do nich se mu ihned zamlží vize a vhodné záchyty musí hledat po slepu. Chvíli hmatá rukou, dokud nenajde vhodnou skulinu, do níž dá nejdřív pravou, a pak i levou ruku. Pak opatrně zvedne levou nohu. Nejdřív s ní pomalu přejíždí okolo obvodové zdi. Jeho ruce i v tak složité pozici podporují jeho váhu, ale pomalu se unavují, pomalu z nich vytéká život. Karel si toho všimne a zkusí nohu zapřít alespoň o holou zeď, po které ale noha uklouzne a s sebou strhne dolů i druhou nohu.
Karel visí za ruce, které brzy vypoví službu. Energie uniká a on se z posledních sil snaží vymyslet plán.
A najednou si vzpomene na kus dřeva na svých zádech. Na jedné ruce se moc dlouho neudrží, ale kdyby byl dostatečně rychlý…
Vytahuje svou levou ruku ze skuliny, popadá klacek a přesně ve chvíli, kdy mu pravá ruka vypovídá službu, ho zabodne do věže. Klacek se zasune do slonoviny, jako kdyby šlo pouze o mokrou hlínu.
Karel visí na levé ruce a dívá se přímo dolů. Do ruky proudí podivná druhá síla, dokonce z ní vyrůstá pár zelených pupenů. Slonovina okolo zabodnutého klacku se zelená mechem.
Karel uchopí klacek druhou rukou a nohy zapře o stěnu. Napne svaly a připraví se na skok. Když se jeho nohy odrazí od stěny, klacek se pohne, aniž by ho z věže vytáhl. Udělá krok. Pak druhý. Klacek ho ale pořád drží a zanechává za sebou zelenou čáru.
Karel se rozbíhá po věži. Jeho rychlost stoupání je ve srovnání s obyčejným šplháním nesrovnatelně rychlejší.
Karel vybíhá z mraků a všímá si, že se věž změnila. Místo slonoviny je teď z hlíny. Okolo míst, kde klacek věž protíná rostou rostliny, vzpínají se stromy a rozkvétají růže.
A Karel se už blíží k vršku věže. Když už vidí okraj vrchní plošiny, objeví se pod ním okno.
Karel se zastavuje a dívá se, co se skrývá za oknem. Vidí tam jakýsi bál stínových postav, jejichž jedinou definující vlastností jsou jejich masky, které připomínají různá zvířata. A jako zvířata se také chovat začnou. Po napití se ze sklenek, které obsahují krvavě rudé víno, jdou někteří na všechny čtyři, jiní zas máchají rukama jako křídly. Postava s maskou lva záhadným způsobem otevře ústa masky a zakousne se do postavy s maskou jehněte. Postava s maskou sovy klovne postavu s maskou myši do oka, které vydloubne a pohltí svým zobákem.
Dál následuje pouze chaos. Karel chaosu využije, prorazí okno a skočí dovnitř, kde zbývá už jenom lev a sova, moc ponoření do boje, než aby si všimli klacku, který je oba probodává jako špejle od špízu.
Lev a sova se z posledních sil zakousnou do sebe a pak explodují do zelených listů. Podlaha místnosti se promění v trávu, těla zabitých se přemění v kořeny stromů, které se pohostí na jejich tělech, a nakonec se stěny přemění v nebeskou modř. Karel k nim přichází a snaží se jich dotknout, ale zjišťuje, že se stěny vzdálily až za horizont.
Najednou k němu přichází strom. Karel se chce bránit klackem, který ale najednou nemá v ruce. Strom mu podá ruku a Karel mu ji v sebeobraně utrhne. Z rány stromu vytryskne krev, který po dotyku se zemí mění trávu v kámen.
Trysk krve nekončí, dokud není celý svět kamení a dokud ze stromu není další slonovinová věž.
A Karel jen stojí v pusté zemi a před sebou vidí jen další slonovinové věže.