Sléb se nachází v místnosti. Tato místnost není místnost. Tato místnost jsou dveře. Pes vybíhal ze stolu. Pes otevíral dveře. Sléb se nachází v místnosti se psem. Svým psem. Psem, který býval psem. Ze psa vypadával klíč. Klíč padal ze psa. Pes padal z klíče. Klíč zamkne dveře. Za dveřmi zamkne nějakou velmi osvětlenou místnost, která tam celou dobu byla. Sléb sedí tam, kde chce. Za zamknutými dveřmi v místnosti. Pes seděl u něj. Na stole leží kniha a u ní tužka. Kniha vyskočí na Slébův obličej. Sléb je v knize. Kolem něj se objeví město. Město stojí vysoce. Město stojí pevně. Město stojí perfektně. Město je perfektní. Město, jež je kruh. Kruh se otáčí s městem a budovy se mění na jiné, které se zase mění na ně. Kruh je perfektní. Kruh je pevný. Kruh je vysoký. Ve městě je hostinec. Perfektní, pevný, vysoký hostinec s perfektním, pevným, vysokým jídlem. Sléb je v hostinci. Sléb si užívá jídlo, je prefektní, pevné a vysoké. A kruh. Je kruh. Na kruhu je vše. Kruh je vše. Vše. Vše. Kruh.
Sléb se probudil. Otevřel oči a rozkoukal se po velmi osvětlené místnosti. Nevěděl, jaká zrovna odbila hodina a nezajímalo ho to. Nepotřeboval to vědět. Vstal ze své matrace a rozhlédl se po svém bytě. Postel už totiž dávno prodal. Co mu zbývalo? Počítal si. Zaprvé: dveře do jeho pokoje. Zadruhé: matrace. Zatřetí: fotky na stěnách, ale ty stejně neprodá. Začtvrté: mikrovlnka. Vzal mikrovlnku. Teď už si nemůže brát jídlo, které se ohřívá. I když, pomyslel si radostně, dlouho už jídlo potřebovat nebude. Vyšel do chodby. Jeho sousedi naštěstí nestáli nikde kolem. Nemohl snést pohled na takové lidi. Vlastně na lidi celkově. Lidi jsou opravdoví. On byl také opravdový. Zatím. Vkročil do zastavárny a mlčky položil mikrovlnku na pult. Jeho komplic, opravdový člověk kdovíjménojáne se na něj podíval a dal mu 500 korun. Peníze jsou taky opravdové. Nesnese na ně pohled. Vkročil do obchodu. Nakoupil si jídlo za 500 korun a provaz. Na obojí nesnesl pohled. Vrátil se zpět do bytu. Najedl se jídla. Nemělo žádnou chuť. Nesnesl ho jíst. Podíval se na obraz psa na stěně. Na toho pohled snesl. Připomněl mu časy, kdy opravdovost nebyla nesnesitelná, utlačující a ubíjející. Však všechnu opravdovost zničí. Podíval na matraci, která avšak opravdová mu pomohla bojovat s opravdovostí. Podíval se na dveře, které avšak opravdové ho chránili oddělit od opravdivosti. Naposledy se podíval, tentokrát na provaz, který avšak opravdový všechnu opravdovost mohl zakončit. Zavěsil provaz na hák po lustru a uvázal si ho kolem krku. Jeho krk byl opravdový, ale byl nádobou, co držela neopravdovost. Bohužel neměl na co se postavit. To nevadilo, to byl pouze opravdový problém. Zavěsil se do vzduchu, nic opravdového mu v ničení opravdového nezabrání. Všechno je tak opravdové, až je to smutné. Nesnese pohled na svět, a tak radši zavírá oči. Oči zavírá naposled. Teď už je v nekonečné neopravdovosti.