GSH? GyRA!
Spousta z nás je potomky absolventů našeho gymnázia. Zeptali jste se však někdy svých rodičů, jaké to u nás ve škole bylo, když místo nás v lavicích seděli oni?
Mí rodiče, Jiří a Martina, byli oba žáky “déčka” v letech 1985-1989. A protože jsou velmi hodní, podělili se se mnou o své vzpomínky na středoškolská léta. A to i přesto, že jejich prvotní reakcí bylo: “A nemohla by sis na to najít někoho jiného?”
Nedávno jste se byli podívat ve škole při příležitosti 60. výročí. Co bylo za vás jinak?
Mamka: Tam, kde je malá tělocvična, byla učebna branné výchovy. Tam jsme se obvazovali, a ještě se tam učila autoškola. Tam, kde je bufet, tak tam byla místnost Celoškolského výboru SSM, zamčená, “báječná”, byly tam schůze. A byl tam Cyklostyl, taková kopírka, jediná dostupná. Jak jsou skříně, byly klece. Tam, kde jsou učebny hudební a výtvarné výchovy, byla jídelna a v prostoru za ředitelnou byla umyvadla a něco jako šatna na odkládání tašek.
A jak tam vařili?
Mamka: Noo, my jsme tam nechodili.
Taťka: Ale jo, chodili, v prváku. Normální školní jídelna-uho.
Mamka: Ano, uho a kompoty.
Taťka: Měli výbornou česnekovou polívku!
Oba: Smích
(Pozn. autorky: Asi nějaký interní vtip, který jsem nepochopila.)
My máme lyžák, terénní praxi a další podobné akce. Co jste měli vy a jaké to bylo?
Mamka: V prváku nebo ve druháku jsme měli lyžák v Malenovicích. To bylo super.
Taťka: Lyžák byl hlavně o tom, že jsme se seznamovali. Byli jsme tam s béčkem. Bylo to vtipné-staré lyže, musel jsem k nim dokoupit vázání. Běžky jsme nafasovali ze školy a vyjížďka na nich, to bylo jako Sněženky a machři. A hráli jsme pinec, na kytaru, byla diskotéka… Taky jsme zašili spolužáka do lyžařského overalu, protože se mu zasekl zip. Spolužačce se zula bota a chodila bosa po sjezdovce, jinou vláčela do kopce po zemi kotva. Byla to prostě fakt sranda.
Mamka: Pak jsme měli ve třeťáku branný kurz na Morávce. Ten trval týden a taky to bylo moc fajn. Pak jsme měli 2x chmelovou brigádu, což bylo úplně nejlepší na světě. Kus byl dokonce i v září místo školy. A pak jsme měli ještě praxi v odborných předmětech ve třeťáku a ve čtvrťáku. Ta trvala 3 týdny nebo měsíc, to už přesně nevím. Já jsem byla ve výpočetním středisku v Tesle
Taťka: Já jsem byl na VOKD. Ve třeťáku na elektrotechnické dílně údržby, kde jsem jim zametal podlahu a v tom čtvrtém ročníku jsem povýšil, seděl jsem v kanceláři a dělal nějaké statistiky
Mamka: Jo! A ještě se každé léto jelo na týden s třídním někam pod stan, na hory.
Jaké předměty, které my nemáme, jste tehdy měli?
Mamka: Měli jsme tu brannou výchovu-první pomoc, střelba ze vzduchovky… Ale naši profesoři to tak nežrali.
Taťka: Já si myslím, že ji v podstatě máte, ale rozdrobenou do jiných předmětů.
Mamka: A měli jsme pracovní soboty. Přišli jsme do školy, dali jsme si plynové masky, na ruce a na nohy pytlíky a šli jsme do lesoparku. Imitovali jsme chemický nebo jaderný útok, jako že jsme napadeni. Ale ti učitelé z toho měli srandu stejně jako my. A jednou se dokonce stalo, že se najednou spustil nějaký poplach, celá škola naběhla do tělocvičny, všichni jsme si dali plynové masky, včetně učitelů a ředitele, a asi 10 minut jsme tam takto seděli. Pak jsme si to sundali a zase jsme šli do třídy. Nikdo nechápal, co to mělo za smysl, to cvičení.
U vás byly v každém ročníku 4 třídy (A-D). Bylo to spíš výhodné nebo nevýhodné?
Mamka: Bylo to fajn. Hlavně jsme měli často i stejné učitele, takže když Béčko psalo v pondělí z češtiny, třeba i přepadovku, tak jsme věděli, že psali a co tam bylo a samozřejmě i naopak. A bylo to výhodné v tom, že každý nosil nějakou učebnici a různě jsme si je půjčovali. V pondělí mi mohla půjčit češtinu Klára z céčka a já jsem jí zase mohla půjčit ve čtvrtek matiku. Taky jsme se spolu bavili-jezdili jsme spolu na ty lyžáky a na chmely a všude možně.
Taťka: My jsme hlavně nic jiného nezažili, protože jsme silné ročníky. Když jsem chodil na základku, tak v mém ročníku bylo tříd 6. Byli jsme na to zvyklí.
Jak hodnotíte přátelství, která pro vás na gymplu vznikla?
Mamka: Báječně! Mám ho dodnes v občance a mám jeho příjmení! Smích Ale i jinak, s několika lidmi, co bydlí v Havířově, se přátelím intenzivně a s ostatními se ráda vidím a pozdravím.
Taťka: Jasně, taky to tak vidím. Příkladem je třeba váš pan profesor. Smích
(Pozn. autorky: Žákem “déčka” byl i pan profesor Mráz.)
Víme, jaká tehdy byla doba. Když vidíte, jak do školy chodím já a jak to tam vypadá, je něco, co je vám líto, že jste tehdy nemohli? Co nám třeba závidíte?
Mamka: Tak se to nedá přímo říct. Nedá se to porovnat, bylo to prostě jiné. Nemohli jsme tolik cestovat, ale taky jsem se třeba dostala na 14 dní do Anglie, i když možnosti byly velice omezené. Nejde říct, jestli Vám něco závidíme. Máte všechno jiné, volnější. Hlavně nejste nijak omezováni politicky. Nejste trestáni za to, že vaši rodiče se politicky neangažují, nebo že se angažují špatně, nebo že jsou věřící… Ale ten studentský život je stejný, podle mého názoru.
Taťka: Na tom našem gymplu to naštěstí nebylo tak hrozné. Byl takový volnější, i když samozřejmě do tehdejších standardů zapadal.
Mamka: Ano, u nás to tak nežrali a myslím, že v rámci tehdejších podmínek a možností to bylo prostě super.
Taťka: A myslím, že něco byste mohli závidět i vy nám. Například jsme se nemuseli zabývat tím, kdo má jaký mobil, kdo ho má lepší a kdo novější. Naopak, když měl jeden nějakou super desku nebo kazetu, tak se snažil, aby si ji mohlo poslechnout co nejvíce jeho kamarádů, i když by vraždil, kdyby ji někdo ztratil nebo zničil.
Taky je škoda, že nemáte chmel nebo něco na tom principu. To je bezkonkurenční zážitek a zkušenost.
Jaký je váš nejlepší zážitek?
Mamka: Že mám tatínka!
Taťka: Ano, a za mě ještě, že jsem odešel a už nemusím do školy chodit.
Mamka: Ale bez legrace, nedá se to jednoznačně určit. Měli jsme štěstí na učitele, na spolužáky… A tak bylo super fakt všechno.
Když se řekne: “Horní gympl.” Co se Vám vybaví jako první?
Mamka po dlouhé chvíli přemýšlení: Mládí.
Taťka: Nejlepší gympl v Havířově!
Barbora L.
Rodiče:
Úvodní strana třídní kroniky:
Zápis v kronice-školní výlet:
