Jednou za čas se nám všem život zúží do kamenného mostu nad zející propastí, kde naše problémy stojí uprostřed jako Gandalf a z plných plic halekají: „YOUUU SHALL NOT PAAASS!!“ Malý obrys vaší postavy se rýsuje v oslepující záři čarodějovy hole a říká si: „Bože, nejde to obejít?“ a jako naschvál je to jediný přechod přes bezedně prázdnou trhlinu v okolí. A tak to začne. V jednom případě ze sta se vám podaří šedého čaroděje překřičet a vysvětlit mu, že jste přece „GOOD GUY!“ Ve zbylých devadesáti devíti možnostech z mostku spadnete a po čase se znovuzrodíte společně s bílým kouzelným starcem, který vám zase zastoupí cestu někdy jindy, v budoucnu.
Dostávám se tedy k svému zážitku, Gandalfovi, který se začal formovat v neděli těsně před podzimními prázdninami. Jako naschvál jsem se v práci dozvěděl, že všichni mají ředitelské volno. Každá škola si dopřála dlouhý týden uvolňujícího klidu a pohody, ovšem horní gympl se vrhl ostře na věc! Později téhož dne jsem se začal učit na 4 „malé“ testy. Protože po volném postcovidovém září chybí známky do blížícího se čtvrtletí! Takže se na nás všichni vrhli, z pera propisek se jen kouřilo, mozkové závity se přehřívaly, spánková deprivace mávala za dveřmi. S pokorou jsem ji uvítal: „Ahoj! Tak tady bydlím. Tady je postel… Jistě, pohodlně se usaď! – Ve škole? Jo, tak to neměj obavu. Tam mi můžeš vlézt na mozek,“ usměju se přívětivě jako správný hostitel.
První test, výklad, druhý test, třídní povinnosti, třetí test… Uprostřed všeho toho chaosu a učení a písemného zkoušení jsem byl vyvolaný z angličtiny ke zkoušení ústnímu. Cítím, jako by mi v hlavě třískala opice s velkými hlučnými činelami a divoce se smála. No, nějak to dopadne, pomyslím si. Mně už je to vážně šumafuk! Musel jsem vypadat opravdu hrozně, protože ke mně byla paní profesorka nad míru shovívavá.
Byl jsem unavený a podrážděný, ale maratón testů běžel nekompromisně dál. Matika, chemie, podobenství jeskyně, a nakonec zasloužená obědová pauza. Co se ovšem nestane, odchytne si mě pan profesor Krč: „Toufar!! Kdy si napíšeš test?!“
„Kdy vám to vyhovuje, pane profesore?“
„Třeba hned!!“ vyhrkne na mě a já nevěřícně valím oči v údivu. „Tramtadadá, zlatý hřeb večera! Koule z dějáku!“ běží mi mezitím v hlavě. Naštěstí se mi podařilo smluvit onen test až na zítra na ráno a má dušička si spokojeně vydechla. Mé zítřejší já zaúpělo, ale přítomné šlo natěšeně obědvat! Tak jsem završil první ze dvou předprázdninových dnů a odebral se domů, kde mě potichu čekalo další nemilé překvapení.
„Dobrý den, vaši zásilku budeme doručovat v nejbližších dvou pracovních dnech. Bližší…“ čtu email České pošty. Došlo mi, že můj před týdnem objednaný kostým nedojde v určenou dobu. Co teď? Jal jsem se tedy hledat v našem prehistorickém šatníku plného roztodivného starého oblečení, napsal kamarádce, u které jsem si zamluvil klobouk, a v časové tísni vytvořil outfit hodný stylisty-génia: Parodii kovboje ve stylu osmdesátých let okořeněného Indianou Jonesem.
Natěšený, že každý ze třídy si vezme alespoň něco malého pro pobavení sebe i ostatních, jsem další den ráno vešel, po úspěšně zvládnutém testu z dějepisu, do třídy. – Jak naivní to ale jsem? S mou třídou jsme asi rozladěni na jiných rádiových vlnách, protože na třídní halloweenské foto pózovalo nakonec dohromady možná ani ne sedm lidí. Tomu říkám šťavnatý tučný trapas!
Ovšem podařilo se mi přežít. Spadl jsem společně s Gandalfem do propasti, kde jsem popadl první kámen, co mi přišel pod ruku, a vší silou ho zezadu udeřil do spánku. Usnul jako nemluvně. Vyškrábal jsem se zpátky na druhou stranu a běžel vstříc nádherným podzimem vonícím prázdninám. Doufám, že jste všichni prožili tyto dva dny klidněji a nemuseli šplhat z propasti písemek a zbytečného stresu. A hlavně doufám, že jste si užili prázdniny!