Epochální výlet pohádkových postav, tentokráte do 21. století
Žily byly tři známé pohádkové postavy: princezna, čert a vodník. Dlouhá léta přežívali v bezpečí mezi řádky starých knih, občas se odvázali v moderních filmových adaptacích. Pak ale přišel den, kdy se shodli, že ze stereotypu je nedokážou vytrhnout ani ti nejnápaditější režiséři od Disneyho a že by se rády alespoň na malou chvíli stali součástí světa svých čtenářů a diváků, hektického jednadvacátého století. A protože ve světě pohádek nebývá o splněná přání nouze, naši hrdinové se záhy octli rovnou v roce 2020. A věřte mi, roušky a koronavirus ve vzduchu pro ně nebyly jedinými nemilými novinkami. Své dojmy z prvního měsíce bez magie prozradili exkluzivně redakci časopisu Cirkulárka.
Princezna se mi při našem setkání uklonila, přestože svou obvyklou slavnostní róbu vyměnila za kratší sukni a halenku. Navzdory úsměvu na její tváři nešly nezpozorovat známky únavy a vyčerpání.
„To víte, u nás na zámku bývá na všechno daleko víc času,“ svěřuje se mi, „mám veškerý servis, dvorní dámy mě češou, malují, oblékají. A pokud se zrovna nějakej drak nerozhodne, že by mě chtěl k obědu, nemám se vůbec čím stresovat. Tady aby se člověk staral pořád sám o sebe. Nicméně zjišťuju, že to má i své výhody. Spát si chodím, kdy chci, oblíkám se, jak chci, navíc mě naučili používat smartphone!“ nadšeně mi ukazuje svůj instagramový profil i nástěnky vytvořené na Pinterestu. V neposlední řadě dodává: „A jídlo si tady nemůžu vynachválit! U nás se s těmi obrovskými královskými porcemi dieta drží pěkně blbě, kdežto teď si namažu celozrnný chlebíček, občas si skočím do Uga pro salát a téměř nepřibírám! Až se vrátím, princové se o mě poperou!“ Dokonce prý začala cvičit podle videí na YouTube. Mezi její oblíbenkyně patří mimo jiné Pamela Reif.
Čerta se ptám, na kolik hříšníků už v Česku narazil. „Co vám mám povídat, dobrý lidi i hajzlové se najdou vždycky a všude, ale s tím mě teď neotravujte, tady žádný peklo není, tak mám dovolenou.“
Zajímá mě tedy, jak ji tráví. „Chodil jsem s lidma do hospody, než je ten Šprýmula zavřel. A čepovaná plznička mi teda chybí moc, ale ti chlapi zas tolik ne.“
„Čím to je?“
„Neuměj si mezi sebou skoro vůbec povídat. A když už jo, tak melou samý kraviny, a to za střízliva! Neustálý čumění do mobilů by si mohli taky odpustit…“
Dále si mi pekelný služebník postěžoval na nepříjemný chlad podzimních dní. Svůj čertovský kožich totiž musel vyměnit za kabát a džíny.
S jistými nepříjemnostmi se musel poprat také vodník.
„Když teď vypadám jako člověk, přihlásil jsem se jako plavčík v Aquaparku Olešná,“ líčí své zážitky někdejší sběratel duší, „i malý děti plavou jak rybky u mě v rybníku, to se musí nechat. Jenom jednou se topila taková pěkná mladá slečna, musel jsem se krotit, abych ji zachránil a nestáhl pod hladinu,“ směje se, zatímco já obracím oči v sloup.
„Provoz akvaparku ale přerušila vládní opatření, nemýlím-li se…“
„Jo, chvíli jsem nevěděl, co dělat, ale pak jsem se jednoduše přesunul k přehradě, kde teď většinu času vysedávám. Občas si s někým pokecám, ale většina zdejších se mnou nechce nic mít. Možná se bojej toho covidu,“ krčí rameny a dodává, že už se těší na svůj rybník, žabky a rákosí.
Děkuji princezně, čertovi i vodníkovi za rozhovor a příjemně strávený čas v jejich společnosti. Návrat zpátky do pohádky plánují na konci listopadu.
Držme jim tedy palce, ať vše proběhne hladce. Ať se v žádné z pohádek nemusí škrtat věta „A žili spolu šťastně až do smrti.“
Zannonym
(prosím, berte to s rezervou:D)