U okna sedím, na hvězdy hledím, vteřiny, minuty běží a čas utíká, drže své nezlomné hodiny.
Ve vzpomínkách běží mi již minulé chvíle, budoucí cíle.
Některé minulé chvíle vykouzlí úsměvy, hřejivé pocity,
které lidem ukazují nádherné výjevy,
které jsou důvěrně známé záchvěvy.
Jiné zbylé minulé chvíle provinile,
možná zasmušile, stojí v temném stínu a na tvé duši dělají hlubokou rýhu,
jakmile špatná myšlenka vloudí se do mysli,
na další trápení nepomysli.
Myslíš na to, jak své činy chceš nechat zmizet,
možná vzpomínky jednou začnou mizet,
jako stíny jedné pouliční lampy,
která stojí u rampy.
Možná jednou budeme moci své minulé činy napravit a čas zastavit,
aby ty krásné,
důvěrně známé vzpomínky mohly trvat navěky.
Bohužel to, co čas vezme, nelze navrátit,
některé vzpomínky nejdou ztratit, ani je nemůžeme vrátit.
Jako zboží v obchodě,
které nás uchvátit nedokáže.
Budeme moci budoucnost nebo minulost někdy změnit nebo přeměnit?
Toť ukáže jen čas.