Každý z nás má v sobě skryté zvíře. I ten nejtišší a nejklidnější člověk má někde uvnitř skrytou bestii, kterou ale nenechává projevovat. To, jak často naše skryté zvíře necháváme volně působit, se následně projeví na našem chování a na tom, jak nás ostatní vnímají.
Určitě se mezi námi najdou ti, kteří nám budou tvrdit, že žijou vyváženým životem, podle svých norem a pravidel, a že tento způsob života je nejlepší. Podle mě rozhodně není. Samozřejmě je dobré dodržovat určitou morálku, ale přece jenom není lepší prostě někdy povolit a vypustit to zvíře, které se tak neúnavně snažíme držet pod kontrolou? Čas od času to není na škodu. Musíme si však najít bod rovnováhy, kdy svoje vnitřní zvíře neudusíme úplně, ale zároveň ho nenecháme volně běhat a páchat škodu. Myslím si, že studenti gymnázia jsou dokonalým příkladem. Během hodin, dnů a týdnů školního roku dosahují neuvěřitelných akademických hodnot, jakmile však uslyší poslední páteční zvonění, ví, společně se svým zvířetem, že to můžou o víkendu pořádně rozjet. Vemte si třeba stužkovací večírky nebo jiné studenty často navštěvované akce. Nepřipadáte si občas, jako byste místo kulturního domu vstoupili do zoologického pavilonu? Naštěstí pro studenty je jejich zvíře při prvním ranním zvonění bezpečně zpátky v hloubi duše.
Podle mého názoru je vypouštění zvířat naprosto v pořádku. Kdyby nebylo, mohl by mě někdo označit za pokrytce, což bych byla velmi nerada. Podívejte se třeba na tuto úvahu. Nepřijde vám, jako kdyby ji psalo spíše nějaké nevzdělané zvíře?